Přejít k obsahu

XSAVE

Referenční příručka k architektuřeFeex

XSAVE je rozsiritelny mechanismus x86 pro ukladani stavu procesoru, jako jsou vektorove registry. Hardwarova podpora, povoleni operacnim systemem a povolene stavove komponenty jsou samostatne otazky.

Co potřebujete vědět

XSAVE je rozsiritelny mechanismus x86 pro ukladani stavu procesoru, jako jsou vektorove registry. Hardwarova podpora, povoleni operacnim systemem a povolene stavove komponenty jsou samostatne otazky.

Jak to funguje

Architektura XSAVE pouziva enumerovane rozvrzeni stavu a masky k popisu toho, ktere komponenty jsou povoleny a ukladany. List CPUID 0DH popisuje podporovane komponenty a velikosti. XCR0 ridi zpusobile komponenty uzivatelskeho stavu, zatimco OSXSAVE sdeluje softwaru, ze operacni system prostredi XSAVE povolil.

Kde je funkce užitečná

Behove prostredi, ktere rozhoduje, zda muze pouzit AVX, potrebuje jak bit AVX procesoru, tak stav XMM/YMM povoleny operacnim systemem. Implementace kontextu nebo signalu musi alokovat prostor podle povoleneho stavu, nikoli predpokladat, ze staci puvodni vyrovnavaci pamet pevne velikosti.

Jak ověřit podporu a aktivaci

Zkontrolujte CPUID.01H:ECX bit 26 pro XSAVE a bit 27 pro OSXSAVE. Teprve pote pouzijte XGETBV v souladu s pravidly a zkontrolujte pozadovane bity XCR0. Pro rozvrzeni stavu enumerujte list 0DH, misto abyste velikost pevne zadavali podle jineho stroje.

Prostředky pro správu stavu jsou primárně odpovědností operačního systému a běhového prostředí. Buffery, masky, velikosti komponent, zarovnání a pravidla obnovy musí odpovídat architektuře a režimu provádění. Uložení pouhé podmnožiny může poškodit kód, který využívá dodatečný povolený stav.

Co tato funkce nezajišťuje

Podpora XSAVE sama o sobe neznamena, ze je pouzitelne AVX, AVX-512 nebo AMX. XGETBV se nesmi pouzit pred overenim pozadovane podpory a povoleni v operacnim systemu. Ruzne instrukce rodiny XSAVE maji samostatna pravidla pro enumeraci a rozvrzeni.

Kompatibilita a výkon v praxi

Detekce funkcí na aplikační úrovni by měla pokud možno používat udržované rozhraní běhového prostředí. Rozlišujte hardwarovou podporu od povolení v operačním systému a u dynamických funkcí od oprávnění procesu. Samotné označení CPU nemůže prokázat, že je libovolná sekvence uložení/obnovy správná.

Praktický kontrolní seznam pro ověření

  1. Zaznamenejte přesný model procesoru nebo platformy a použité verze aplikace, operačního systému a běhového prostředí. Uchovejte přesné znění chybové zprávy nebo požadavku.
  2. Zkontrolujte dokumentaci výrobce pro daný konkrétní model a poté prověřte skutečně dostupnou kapacitu a stav aktivace v prostředí, kde program běží.
  3. Porovnejte veškeré požadavky vybraného binárního souboru nebo backendu. Podobně pojmenovaná funkce, alias nebo obecné technologické označení nestačí.
  4. Ověřte, že aplikace vybrala zamýšlenou implementaci. Pokud nejsou požadavky splněny, použijte její zdokumentovanou diagnostiku a podporované náhradní řešení.
  5. Provádějte vždy jen jednu podporovanou změnu a zopakujte identickou zátěž. Původní konfiguraci a postup obnovy mějte neustále k dispozici.

Pokud je funkce uvedena, ale software ji nemůže použít

Začněte u přesné komponenty, u níž dochází k selhání. Databáze hardwaru popisuje zaznamenané schopnosti; operační systém nebo hypervizor však může vystavit odlišné efektivní prostředí. Chyba neplatné instrukce vyžaduje také prozkoumání skutečné chybující instrukce a sestavení binárního souboru, protože poškození dat nebo nesouvisející nepodporovaná instrukce mohou vyvolat podobný projev.

Nainstalujte verzi aplikace, ovladače nebo běhového prostředí podporovanou pro danou platformu a v případě potřeby použijte výrobcem zdokumentované základní nebo náhradní sestavení. Aktualizace softwaru nemůže vytvořit instrukci, kterou procesor fyzicky postrádá. Změny firmwaru a zásad zabezpečení by se měly řídit postupem výrobce systému a plánem obnovy, nikoli obecným návodem na optimalizaci.

Zdroje a rozsah tohoto vysvětlení

Intel 64 and IA-32 Architectures Software Developer's Manual · Jádro Linuxu: použití funkcí XSTATE v uživatelském prostoru

Tyto referenční dokumenty stanovují architektonické chování a softwarové požadavky. Neověřují nezávisle každou hodnotu funkce na odkazované stránce hardwarového modelu. Informace o podpoře konkrétního modelu čerpejte z podkladů výrobce na příslušné stránce a zkontrolujte platnou konfiguraci systému. Tento článek neposkytuje benchmark, certifikaci ani datum nezávislého přezkumu.

Zdroje a ověření

Redakční vlastnictví: Feex. Není zaznamenáno žádné datum nezávislého přezkoumání. Jak provádíme výzkum.

Byl tento článek užitečný?

Stačí ano nebo ne. Pokud chcete, vyberte důvod nebo přidejte krátkou poznámku.

Byl tento článek užitečný?